ARCHITEKTI FELLNER A HELMER V EVROPĚ A KARLOVÝCH VARECH

Autory litinové vřídelní kolonády v Karlových Varech byli vídeňští architekti Ferdinand Fellner (1847–1916) a Hermann Helmer (1850–1919). Architekti navrhli za 43 let své spolupráce více než 200 staveb. Většina jimi navržených budov dodnes existuje a nalezneme je v oblasti od Švýcarska po Rusko. Častými spolupracovníky ateliéru byli významní umělci té doby – Gustav Klimt, Ernst Klimt, Franz Matsch, Hans Makart, Theodor Friedl a mnozí další.

Specializací ateliéru Fellner a Helmer byly budovy divadelní a koncertní, u nichž se zaměřili na moderní technologie té doby – zavádění elektřiny, klimatizace, výtahů, díky čemuž se jejich budovy vyznačovaly vysokou bezpečností a funkčností. Důraz na bezpečnostní hlediska se stal důležitou součástí firemní pověsti. Architekti Fellner a Helmer byli v průběhu let pověřeni realizací asi 50 divadelních budov – např.v Záhřebu, Salcburku, Berlíně, Segedíně, Bratislavě, Štýrském Hradci, Curychu, Budapešti a samozřejmě ve Vídni (např. Volkstheater nebo koncertní sál Ronacher). V Sofii v roce 1906 vzniklo podle jejich návrhu Národní divadlo.

Na území dnešní České republiky nalezneme jejich divadelní budovy v Praze (Nové německé divadlo, dnešní Státní opera), Brně (Mahenovo divadlo), Liberci (Divadlo F. X. Šaldy), Jablonci nad Nisou, Mladé Boleslavi (Městské divadlo) a Karlových Varech (Městské divadlo).

Kromě bezpečnostních hledisek byla firma Fellner a Helmer vyhlášena také tím, že měla přijatelné ceny a přesně dodržovala termíny. I díky tomu získali architekti Fellner a Helmer zakázky na řadu dalších staveb různého využití a účelu – projektovali činžovní domy (těch bylo více jak 100, asi nejznámější je luxusní obytný komplex Margarethenhof ve Vídni), obchodní domy (těch bylo 27), vily, paláce a zámky (těchto staveb projektovali asi 60, v České republice např. romantická přestavba zámku Žinkovy), hotely, továrny, hvězdárny a lázeňské budovy a kolonády. Výraznou měrou zasáhli tito dva architekti do celkového vzhledu především dvou lázeňských měst – Badenu a Karlových Varů.

V Karlových Varech bylo podle jejich plánů vystavěno jedenáct budov, další dvě budovy v nedalekých lázních Kyselka. Mezi nejznámější stavby patří městské divadlo, Císařské lázně, Grandhotel Pupp se slavnostním sálem, rozhledna Goethova vyhlídka, Národní dům, Blanenský pavilon z nějž zůstala jen Kolonáda Sadového pramene a litinová Vřídelní kolonáda, která byla na počátku druhé světové války rozebrána a materiál z ní odvezen do zbrojovek třetí říše. Vřídelní kolonáda byla jejich první stavbou ve městě.

PROJEKT A KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ

Město v čele se starostou Eduardem Knollem nebylo spokojeno s prodražující a protahující se stavbou Mlýnské kolonády architekta Josefa Zítka, navrženou podle klasického antického vzoru z tradičního kamene. Její stavba probíhala od roku 1871 a musela být vzhledem k překročení rozpočtu snížena o původně navržené prosklené patro. (Zítkova kolonáda byla nakonec dokončena až 10 let po zahájení stavby).

V roce 1875 proto město vyhlásilo veřejnou soutěž na vybudování Vřídelní kolonády s litinovou konstrukcí, po vzoru výstavních hal v Londýně a Paříži. Tomuto zadání nejlépe vyhověl ateliér Ferdinanda Fellnera a Hermanna Gotlieba Helmera z Vídně.

Stavba byla zahájena 1.října 1878, vlastní montáž konstrukce z litinových a ocelových dílů započala 1.února 1879 a skončila 27.dubna 1879. Dodavatelem litinových a ocelových dílů byly železárny hraběte Salma v Blansku u Brna (tzv. Salmovy železárny).

Kolonáda byla založena na obdélníkovém půdorysu rozměrů 90 x 15 metrů. Promenádní hala byla dlouhá 50 metrů, byla propojená s halou Vřídla čtvercového tvaru 15 x 15m. Toto propojení umožňovalo pronikání léčivých par do promenádní haly, která tak byla jednak přirozeně vytápěna a jednak měla léčivé klima.

Uprostřed promenádní haly stála řada laviček, na obou stranách řady byl nápis „Choďte vpravo“, který usměrňoval pohyb korzujících lázeňských hostů a zároveň je nenápadně nabádal k pohybu. Hala byla plná exotických rostlin, na obou stranách řady laviček stály mohutné palmy, kolonádu dotvářela umělecká díla, busty a obrazy. Součástí bylo orchestřiště. Na návštěvníka tak působily příjemné vjemy prakticky všemi smysly. Novorenesanční kolonáda odkazovala ke klasickým hodnotám civilizace – úctě k umění, přírodě, vzdělání.

Na severní straně kolonády stál rovněž litinový přístavek s podloubím na břehu řeky. V přístavku byly toalety a kloktárna. Pod touto částí se dodnes dochovaly základy kolonády a je tudy vedena prohlídková trasa podzemí vřídla. Přístavek byl zbořen těsně před realizací Gagarinovy kolonády v roce 1970.

Přístup do pasáže umožňovala litinová lávka, jejíž kopie se později objevily i na dalších místech ve městě. Vřídelní voda vytékala z kolonády volně do řeky podobně jako dnes.

JAK ZMĚNILA MĚSTO A LÁZEŇSKOU ARCHITEKTURU

Zdobnost a neuvěřitelná tvarová rozmanitost litinové kolonády šokovala celé město. Na fotografiích z doby okolo roku 1880 jsou zachyceny prosté fasády tehdejších domů. V jakém kontrastu proti nim byla nová Vřídelní kolonáda! Zdobnost od té doby zachvátila celé město. Litinová kolonáda přinesla z Vídně nový architektonický směr, který během následujících třiceti let proměnil Karlovy Vary v tzv. „slet dortů“, jak město později nazval švýcarský architekt Le Corbusier.

Kolonáda nastavila laťku a ovlivnila podobu nejen Karlových Varů, ale lázeňské architektury v celém kraji. I Mariánské Lázně chtěly mít svojí litinovou kolonádu. Za 10 let po Karlových Varech jí začaly budovat. Ve výstavbě zdobných budov pokračoval v Karlových Varech architekt Alfréd Bayer, žák ateliéru Fellner Helmer. Bayer realizoval ve městě dalších 20 budov. Obnova litinové Vřídelní kolonády je proto významná pro pochopení historie celého regionu a obnovení historické paměti, která právě v bývalých Sudetech tak citelně chybí.

Stavba byla zahájena 1.října 1878, vlastní montáž konstrukce z litinových a ocelových dílů započala 1.února 1879 a skončila 27.dubna 1879. Dodavatelem litinových a ocelových dílů byly železárny hraběte Salma v Blansku u Brna (tzv. Salmovy železárny).

KDY A PROČ SKONČILA

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu se postupně radikalizovalo obyvatelstvo i v Sudetech. Dne 17. března 1938 vyzval Konrad Henlein všechny členy německých aktivistických stran k tomu, aby vstoupili do SdP. Na konci března tak měla SdP (Sudetoneměcká strana) na Karlovarsku již 23 000 členů, a to včetně starosty Karlových Varů, Antona Schreittera von Schwarzenfelda. SdP rázem získala převahu ve vedení města. Dne 24. dubna 1938 na karlovarském sjezdu SdP vyhlásil Konrad Henlein tzv. „Karlovarské požadavky“. Československá vláda reagovala vyhlášením částečné mobilizace a zvýšením bezpečnostních opatření. Vojsko se objevilo v ulicích, střežilo důležité objekty, budovy, železnici. Součástí mimořádných opatření bylo i zajištění ostrahy státní hranice. Tato bezpečnostní opatření sice na krátkou dobu henleinovce zklidnila, ale projevila se na útlumu lázeňské sezóny. Karlovy Vary zaznamenaly do konce července 1938 úbytek zhruba 17 000 lázeňských hostů.

Starosta lázní se po domluvě s SdP snažil omezit aktivity, které ohrožovaly návštěvnost lázní, ale skutečnost byla opačná: hajlující mládež, výkladní skříně plné nacistických knih, výzdoba propagující Henleina a jeho stranu, letáky s hákovým křížem vyzývající ke spojení všech Němců dle práv na sebeurčení. Část karlovarských živnostníků, obchodníků a také lékařů nedokázala odolat tlaku henleinovců, a tak již během léta opouštěli Karlovy Vary a odcházeli do vnitrozemí. Další komunální volby měly být uspořádány v roce 1938. Ve všech okolních obcích zvítězila SdP, přestože Češi např. v Doubí nebo Rybářích vstupují do obecních voleb pod jednotnou společnou kandidátkou. V Karlových Varech mělo funkční období městské rady skončit 15. července 1938. Volby byly stále odsouvány, a nakonec se vůbec neuskutečnily.

Dne 12. září 1938 po dalším projevu Adolfa Hitlera se vydalo několik tisíc stoupenců Konrada Henleina do večerních ulic Karlových Varů a Rybář. Před policejním ředitelstvím a také před okresním soudem se shromáždilo asi 10 000 lidí. Hlavní demonstrace probíhala na prostranství před městskou tržnicí, kde řečnil krajský vedoucí SdP, Georg Wollner. Nad demonstranty poprvé zavlály vlajky s hákovým křížem. Přítomní nadávali české policii, snažili se proniknout do budovy okresního soudu a osvobodit zadržované vězně. Demonstranti demolovali okna a výlohy a až do jedné hodiny ranní vyřvávali na ulicích nacistická hesla. Fyzicky napadali Čechy a německé antifašisty. Dne 13. září 1938 se Karlovy Vary probudily do rána vytlučených výkladních skříní. Kromě střepů zaplavily město také vlajky SdP a vlajky s hákovým křížem. Na mnoha místech byly zamalovány dehtem české nápisy, četné telefonní spoje byly přerušeny, ve většině továren byla zastavena práce, obchody neotevřely a školy zůstaly zavřené. Během celého dne opouštěly město ženy a děti českých hraničářů, mizeli lázeňští hosté, odjížděli Židé, a to nejen z Karlových Varů, ale i z okolních měst.

Večer 13. září 1938 bylo nad celým karlovarským okresem vyhlášeno stanné právo a na Karlovarsko vyrazily jednotky 1. rychlé divize. Okolo půl šesté ráno 14. září 1938 dorazila do Karlových Varů šedesát vojenských nákladních aut, několik osobních automobilů a motorek. Do Karlových Varů nemířili jen českoslovenští vojáci, ale dorazily také policejní a četnické posily. Policie ve spolupráci s armádou během následujících dnů začala hledat viníky. Zatčeno a odvezeno do Plzně bylo okolo 200 Němců. Henleinovci utíkali do okolních lesů, skrývali se v kanálech, např. Rybáře tak narychlo opustil i jejich starosta, Josef Heinrich. Mezi zatčenými 15. září 1938 byly i karlovarští městští radní za SdP. Dne 16. září 1938 byla vydána vyhláška o zákazu nošení politických stejnokrojů a stejného dne československá vláda rozpustila SdP a její přidružené složky, na Konrada Henleina a Karla Hermanna Franka byl vydán zatykač, čímž bylo henleinovské povstání potlačeno.

Dne 17. září 1938 se děti mohli vrátit do školy a obchody znovu otevřely, přesto pokračoval odchod civilního obyvatelstva do vnitrozemí. Zhoršující se situace na českoněmeckých hranicích, které byly obsazeny říšskoněmeckými jednotkami, vedla večer 23. září 1938 k vyhlášení všeobecné mobilizace. Mobilizace vyvolala v řadách příznivců Konrada Henleina zděšení. Někteří z nich raději volili před nástupem do československé armády útěk do lesů nebo do Německa. V noci z 25. září 1938 ovšem opustily jednotky 1. motorizované brigády Karlovarsko. Zoufalí Češi, němečtí antifašisté a Židé prchali z Karlových Varů. Někteří zůstali a s obavami očekávali následující dny, někteří si sáhli i na život.

Mnichovská dohoda o připojení pohraničních území Československa k Německu z 29.září 1938 uhasila poslední jiskřičku naděje, Karlovarsko se stalo součástí tzv. Sudetské župy (Sudetengau). Na ústup z Karlových Varů se dali poslední státní úředníci, vojáci, četníci a policisté. Po stažení většiny československých úřadů, vojska a bezpečnostních orgánů převzali iniciativu Němci. Karlovy Vary probudily dne 4. října 1938 v půl sedmé ráno kostelní zvony a houkající tovární sirény. Správy města se chopila SdP. Ordneři SdP začali vykonávat pořádkovou službu. Celé město se začalo chystat na příjezd německých jednotek. Připravovala se vlajková výzdoba. Kolem jedenácté hodiny pak přijely i první oddíly IV. armádní skupiny generála von Reichenaua. Karlovy Vary byly plné oslavných transparentů, slavobran a vlajek. Všude vládla radost, jásot a nadšení. Směrem k městskému divadlu se valily těžké tanky a před divadlo dorazily i čestné roty wehrmachtu a Leibstandarte SS. Na náměstí před divadlem se tlačila hlava na hlavě, přestože pršelo. Přesně v půl druhé se říšský kancléř Adolf Hitler objevil na náměstí před divadlem.

K demolici stavby litinové Vřídelní kolonády dochází hned na jaře 1939. Materiál z kolonády je odvezen do zbrojních továren v Německu společně s dalším kovovým materiálem z města. Bylo zničeno mnoho zábradlí, lamp a dalších zdobných prvků v celém městě. Zachoval se děkovný dopis Hermanna Göringa, kterým děkuje karlovarským občanům za tento dar pro německý zbrojní průmysl. A naopak karlovarští občané děkují vůdci za to, že jim dal práci na rozebrání kolonády.

Na řešení lázeňského centra a novou kolonádu byla hned v roce 1940 vypsána architektonická soutěž, výhradně pro německé architekty. Došlo 115 soutěžních prací, do užšího výběru se jich dostalo 25. Cílem nacistických ideologů bylo udělat z Karlových Varů hlavní říšské lázně a podle toho se měla změnit celá architektura města. Připomínky na Rakousko – Uhersko měly zmizet a lázně se měly změnit v duchu Hitlerem milované čisté antické architektury. Návrhy měnily celé území, bouraly domy na nábřežích a propojovaly kolonády v jednu dlouhou krytou promenádu. Nacisté, stejně jako později komunisté, chtěli velikášsky změnit celé město. Druhá světová válka však naštěstí zabránila realizaci jejich plánů.

V roce 1960 proběhla v Praze soutěž na architektonicko – urbanistické řešení lázeňského centra K.Varů. I.cenu získal návrh kolektivu okolo Arch.Jaroslava Otruby, který navrhoval demolice mnoha historických budov a výstavbu terasových domů na okolních svazích. Nad Vřídlem se již ve studii z roku 1960 objevuje šestiúhelníková střecha s kopulí Vřídelní kolonády. Studie dokazuje, že podobné megalomanské plány jako měli nacisté, vznikly i v 60.letech v komunisty řízeném Československu.

Vlastní výstavba kolonády byla zahájena až v roce 1970. Stavbou byl pověřen Městský stavební podnik Karlovy Vary. Stavba měla být dokončena k 30. výročí osvobození Rudou armádou – tedy v květnu 1975, avšak zima byla právě v tom roce velmi tuhá. (Například přátelské utkání mezi ČSSR a Rumunskem ve fotbale se hrálo 31.března na letenském stadionu Sparty v hlubokém sněhu.) Svědci z výstavby kolonády vzpomínají, jak se asfaltové izolační pásy na střeše jen tak pokládaly na beton, jelikož je v tuhých mrazech nebylo možné natavit.

Na jaře 1971 bylo zahájeno hloubení základové jámy. Celá kolonáda je na rozdíl od litinové kolonády založena plošně na obrovské železobetonové vaně (vpravo řez kolonádou – betonová vana vyznačena tmavě silně).

Vřídlo vyvěrá v místě styku tří geologických zlomů, jeden probíhá od jihu ve směru údolí řeky, druhý od severu a třetí prochází osou kostela Máří Magdalény, kterým také prochází podélná trhlina směrující k Vřídlu. Trhlinu v kostele se několikrát snažili opravit, ale vždy se tam objevila znovu.

Podíváme-li se dnes do podzemí kolonády, zjistíme že sloupy opřené o základovou vanu jsou odspodu mokré a výztuž dole rezavá, zatímco horní části sloupu jsou v pořádku. Do spodních partií sloupů tedy evidentně proniká voda. Podobně vypadají zdi v podélné chodbě v podzemí, omítka dole opadá, zatímco nahoře drží. Do podzemí také proniká z podloží hodně CO2 a proto musela být v suterénu kolonády instalována čidla, která upozorňují pracovníky Správy kolonád na překročení hodnot a možnost otravy. Mezi pítky v promenádní hale je dlouhá podélná trhlina, která se propisuje až do mramorové dlažby. Všechny tyto projevy naznačují, že podobně jako praskl kostel Sv.Máří Magdalény, popraskala i základová vana na které celá kolonáda stojí. Izolace okolo betonové vany je plná trhlin a základová deska je nasáklá slanou minerální vodou.

Můžeme jen konstatovat, že soudruzi opět udělali chybu. Plošné založení stavby a tuhá betonová konstrukce nemůže v geologicky nestálém podloží obstát. Beton má oproti oceli výrazně menší pevnost v tahu a minimální pružnost. Celá konstrukce nemá žádné klouby a pokud je vystavena geologickým pohybům, praská.

Gagarinova kolonáda je proto v podstatě od svého vzniku opravována. Hned po roce od otevření musela být uzavřena střecha. Od roku 2016 je kolonáda oficiálně v havarijním stavu a dochází k jejím opakovaným průzkumům a dalším a dalším opravám, přičemž se při každé opravě zjistí další havarijní stav. Taková stavba je samozřejmě obrovskou zátěží pro městský rozpočet. Aktuálně byla dokončena oprava Vřídelní síně a připravuje se tzv. III.etapa opravy kolonády, která zahrnuje defacto vše kromě Vřídelní haly. Zatím se tedy utratily desítky milionů za opravy zhruba jedné desetiny stavby, přičemž i tato opravená část stále stojí na původní popraskané betonové vaně.

Politici jsou bohužel svázáni čtyřletým volebním obdobím, a tak má málokterý odvahu udělat řešení, které jeho volební mandát přesahuje. Opravit je vždy jednodušší a rychlejší než zahájit dlouhodobější vizi.

V takovém případě ovšem mají občané možnost použít demokratický nástroj zvaný REFERENDUM.

Připravujeme

PROSPERITA MĚSTA

Hlavním smyslem obnovení této krásné stavby je obnovení prosperity města, které v současnosti prožívá velmi těžké období. Jsme přesvědčeni, že stavba přiláká tisíce turistů a lázeňských hostů, budovu budou chtít vidět i ti, kteří již ve městě byli. Poptávka po Karlových Varech se zásadně zvýší a díky tomu budou prosperovat karlovarské hotely, restaurace a další zařízení pro lázeňský a turistický provoz. Na příkladech zejména ze sousedního Německa lze doložit, že repliky městských dominant mají mnohem výraznější vliv na turistický ruch než nová architektura. Tato stavba již jednou změnila osud města a zahájila období neuvěřitelného rozkvětu - tzv. Zlatý věk. Věříme, že i dnes bude mít podobný efekt.

OBNOVENÍ HISTORICKÉ PAMĚTI

Byla první stavbou ateliéru Fellner&Helmer ve městě a určila celý následný stavební vývoj města i regionu - styl tzv.sletu dortů (i např. kolonáda v ML vznikla, protože chtěli svojí vlastní litinovou), touto stavbou to prostě vše začalo, obrovský rozkvět lázeňství v celém regionu – tzv. Zlatý věk. Karlovy Vary jsou město s největší hustotou staveb ateliéru F&H, celkem zde bylo 11 jejich staveb, nyní je jich 9. Pro pochopení tohoto ekonomického zázraku, který se zde na přelomu 19. a 20.století odehrál, je velmi důležité, aby zde stála budov, kterou to vše začalo. Obyvatelé kraje nemají historickou paměť, což je jeden z důvodů proč snadno region opouštějí. Kolonáda obnoví hrdost místních obyvatel a vytvoří v místních hlubší kořeny propojené s Karlovarskem.

MORÁLNÍ DŮVODY

Obnovení budovy zbourané zfanatizovanými příznivci nacistické ideologie kvůli válečnému průmyslu bude symbolem odmítnutí nacismu.

Obnovení budovy postavené sudetskými Němci bude symbolem uznání jejich zásluh o vybudování světoznámých lázní, uznání jejich schopností, a tedy činem smíření a přátelství (zároveň také pozvánkou sudetských Němců a jejich potomků k návštěvě města).

Odstranění současné kolonády vzniklé v letech normalizace, postavené bez znalosti prostředí a zásad léčebné kúry, bude odmítnutím způsobů socialistického plánování a rozhodnutí diktovaných komunistickou ideologií.

ZDRAVOTNÍ DŮVODY

Kolonáda skvěle splňovala požadavky na léčbu – vřídelní hala sousedila a byla přímo propojena s promenádní, takže léčivé výpary zůstávaly v promenádní hale, kde pacienti korzovali okolo laviček uprostřed promenádní haly. Voda byla přímo u výtrysku vřídla zachytávána zdravotními sestřičkami do kalichů, z kterých byla ihned přelévána do kalíšků lázeňských hostů. Dle výzkumů se voda má pít co nejdříve po jejím výtrysku, což takový způsob pití zajišťoval. Voda měla správnou teplotu a obsah minerálů. Díky propojení vřídelní a promenádní haly zůstávaly léčivé páry v kolonádě a ta tak fungovala i pro léčbu dýchací soustavy. I díky této kolonádě Karlovy Vary opravdu léčily a pacienti se do města pravidelně vraceli.

TECHNICKÉ DŮVODY

Budova dokonale respektovala geologické podmínky, kdy středem kolonády prochází geologický zlom. Založení kolonády nebylo plošné, ale bylo pouze po stranách, sloupy stály na samostatných patkách. Celá budova díky ocelovým táhlům odolávala mírným pohybům podloží, jednalo se tedy o dokonalou a těžko napodobitelnou konstrukci pro toto místo. Kombinace litiny a oceli zvládala mnohem lépe namáhání způsobené pohyby podloží, vysokou koncentrací solí a změnami teplot než beton.

ARCHITEKTONICKÉ DŮVODY

Kolonáda vídeňských architektů svým stylem dokonale zapadá do prostředí, jelikož sama byla základním kamenem a důvodem vzniku tohoto prostředí a architektury. V sousedství je Tržní kolonáda od ateliéru F&H, na dohled divadlo od těchto architektů. Architekt Le Corbusier při své návštěvě Karlových Varů pronesl: "Největší jednotu a architektonické kouzlo mají v Československu Karlovy Vary. Je to slet dortů. Mají týž sloh a touž eleganci." Ano, tento slavný architekt dobře věděl, že největší hodnotou je architektonická jednota, kterou můžeme obdivovat např. v gotické Praze, renesančních Benátkách nebo secesní Vídni. Styl který změnil Karlovy Vary se nazývá historismus a v tomto stylu by mělo být udržováno historické jádro města. Vřídelní kolonáda z roku 1975 však historismus, architektonickou jednotu a sloh brutálně narušila. Obnovením litinové kolonády se obnoví i architektonická jednota a sloh celého lázeňského jádra.